​ŘEDKVIČKY

Rozhodně nejsou žadná nuda! Tato jarní zelenina sice může působit trochu starosvětsky, ale uvidíte, že nepatří do starého železa.

Ředkvička pochází z Asie, hojně se vyskytovala ve Středomoří - znali ji už staří Egypťané. Do českých zemí se dostala v polovině 18.stol. Ředkvička má pěkné bulvy na jaře a na podzim. V létě pak kvete a vysemeňuje se, proto se nesklízí. Důležitá je u ní vydatná zálivka, která ovlivňuje výslednou chuť. Barva a tvar kořene se mohou v závislosti na odrůdě měnit od bílé po fialovou, mohou být kulovité i válcovité. Dužnina bývá bílá s nádechem do růžova. Chuť ředkvičky je štiplavá, svěží. Jedlé jsou také její listy, připravit z nich jde třeba "špenát". Čerstvé ředkvičky Vám budou chutnat nakrájené v salátech či nastrouhané jarních pomazánkách. Dají se použít i k vaření - do polévek, k masu anebo upéct se solí a kořením. Ztratí tak většinu ostrosti a jakoby zesládnou. Ředkvičky velice prospívají našemu trávení - působí antibakteriálně a antimykoticky, umí i uklidnit žaludek. Pomáhají při nachlazení, uvolňují nosní dutiny a čistí také ledviny a močové ústrojí. Pouze při chorobách jater to s nimi nepřeháníme. Užili jste si letos ředkvičky? Jestli ne, z podzimka budete mít šanci znovu.