Charakteristika:

Rozmarýn je stálezelený nízký keř ve své domovině dorůstající asi dvou metrů. Jako koření se využívají jeho tuhé úzké, téměř jehlicovité listy. Barva listů je na povrchu tmavě zelená, na rubu bílá. Květy jsou pyskaté stejně jako u ostatních druhů čeledi hluchavkovitých. Jejich barva je bílá, světle růžová nebo světle modrá a velmi silně voní. Vůně celé rostliny připomíná pryskyřici, kafr a kadidlo. V našich podmínkách se rozmarýn jen těžko pěstuje venku, dá se letnit na zahradě, ale v zimě je třeba jej přemístit do interiéru nebo do skleníku. Lze jej ale využít jako pokojovou rostlinu, která se navíc dobře tvaruje.

Využití:

V kuchyni se dají využít jak listy, tak květy a okrajově i zdřevnatělé větvičky. Listy jsou součástí provensálského koření, ale i samotné mají široké využití například k přípravě masa, tradičně ke skopovému a jehněčímu, ale i k jiným druhům včetně ryb. Velmi dobře se hodí do rajských omáček, do pečených brambor a do bylinkového másla a také ke grilované zelenině. Rozmarýn lze také luhovat v oleji nebo octě. Květy je možno kandovat a zdobit jimi sladké pokrmy. Rozmačkané s cukrem se mohou přidávat do kompotu a dodat mu nevšední vůni. Větvičky je možno použít k napichování špízů a lze je také pálit pod grilovaným masem, čímž se část aroma dostane do pokrmu.

PŮVOD, TIPY A ZAJÍMAVOSTI:

Rozmarýn pochází ze Středomoří. Dříve se věřilo, že bystří paměť, a proto se stal symbolem věrnosti milenců. Jinde se zase pálil v místnosti, kde ležel nemocný, aby se pročistil vzduch. V dobách moru se rozmarýn nosil v duté rukojeti hole nebo ve váčku na krku, aby bylo možno k němu přičichnout, když se procházelo zamořeným územím. Rozmarýn se často vkládal do prádla, které příjemně provoněl, ale také z něj vypudil moly. V lékařství se využívá k podpoření krevního oběhu, při revmatu nebo při zánětech v ústech.