Charakteristika:

Pažitka je jedním z několika zástupců čeledi česnekovitých (dříve se řadila do liliovitých), které se využívají v gastronomii. Je to vytrvalá rostlina úzce příbuzná s česnekem, cibulí, česnekem medvědím a pórkem a s nimi má společné jak některé anatomické znaky, tak obsah sirných silic, které jsou typické pro většinu zástupců této čeledi. Listy pažitky jsou duté, na průřezu kruhové o průměru asi 1mm, jejich konce jsou zašpičatělé a asi do třetiny výšky jsou kryté pochvou, jež později zasychá. Barva listů je sytě zelená s jemným ojíněním. Žilnatina listů je souběžná, ale není na listech příliš patrná. Báze listů je tvořena malou pacibulkou. Listy pažitky tvoří husté trsy. Květenstvím pažitky je šroubel, který vypadá jako malá hlávka s dvěma podpůrnými listeny. Květ je růžový až fialový, někdy bílý. Květní stvoly nejsou narozdíl od listů duté. Chuť a vůně pažitky je jemně cibulová.

Využití:

Pažitka se hodí jak do studených, tak do teplých pokrmů, do nichž se ale vždy přidává až po uvaření, aby se jemné aroma nevytratilo. Ve studené kuchyni ji lze použít tam, kde je cibule příliš silná nebo jako alternativa pro vyložené odpůrce cibule. Tato bylinka se hodí zejména do salátů a dresinků, pomazánek, do polévek, ale i k jakémukoli masu, na posypání brambor, rýže nebo všemožných kaší a těstovinových jídel. Velmi často se kombinuje s vejci na jakýkoli způsob. Sklizeň pažitky se provádí seřezáváním listů. Pro další růst listu je nezbytné ponechat alespoň 5cm. Pažitka vydrží v lednici čerstvá poměrně dlouho. Dá se ale i mrazit. Sušení se příliš nedoporučuje, protože aroma se sušením ve větší míře ztrácí. Výjimečně se připravuje i pažitkový olej.

Kromě listů se dají jíst i květy. Díky jejich růžové barvě se využívají k dekoraci studených pokrmů a salátů.

PŮVOD, TIPY A ZAJÍMAVOSTI:

Pažitka je u nás domácí druh a často se tu vyskytuje planě. Její pěstování má u nás velkou tradici a vedle petržele je to zřejmě nejpěstovanější bylinka. Je bohatá na vitamín C a B, minerální látky, zejména vápník, draslík, železo a na síru, která je hlavní složkou její silice a způsobuje štiplavost.

Tato bylinka se dá pěstovat také jako odpuzovač hmyzu. Její pěstování v záhonech plodin často napadaných mšicemi pomáhá tyto škůdce eliminovat a také omezuje výskyt padlí. Stejně působí i extrakt z ní připravený. Všechny rostliny rodu Allium, do kterého patří i česnek a cibule, působí mírně antibioticky a podporují trávení a chuť k jídlu.