Charakteristika:

Libeček je jedním z robustních zástupců čeledi miříkovitých. Přezimuje díky oddenku, který se také využívá jak v kuchyni, tak v léčitelství. Libeček dorůstá až 2m a jeho rostliny se v zahradě velmi rychle množí. Lodyha je velmi silná, starší stonky jsou duté a rýhované. Listy jsou tmavě zelené, na líci lesklé, dva až třikrát zpeřené, mohou být řapíkaté i přisedlé. Na listech je dosti patrná žilnatina z rubu i z líce. Okraje lístků jsou zubaté. Květem je složený okolík světle žluté barvy, který vyhání od června do srpna. Plodem libečku je nažka elipsovitého tvaru s drobnými křidélky, která u nás velmi dobře vzchází. Aroma libečku je velmi výrazné připomínající celer.

Využití:

Libeček je významným polévkovým kořením a byl součástí původní receptury maggi. Hodí se do omáček, salátů, k různým druhům masa i k rybám. Dodá zajímavou chuť i luštěninám, bramborám a pomazánkám. Není výjimkou jeho použití do guláše a k pečenému masu. Protože obsahuje poměrně hodně aromatických látek, je třeba jej dávkovat opatrně. Také je dobré jej kombinovat s výraznějšími potravinami, aby zcela nepřehlušil hlavní ingredience. Výhodou je, že díky vysokému obsahu silic jej můžeme, narozdíl od většiny jiných bylinek, dávat do jídla již na začátku vaření. Přestože libeček vydrží v lednici velmi dlouho, hojně se využívají i jiné způsoby uchování. Dá se úspěšně sušit proudícím vzduchem, mrazit nebo nakládat do soli. Kromě čerstvých lístků lze v gastronomii použít i další části rostliny. Semena libečku se přidávají do likérů, do chleba a jiného pečiva. Dají se použít i do salátů, rýže a bramborové kaše. Stonek lze dusit a podávat s bílou omáčkou. Mladé stonky se také kandují a nebo se jedí syrové polité octem a olejem.

Oddenek a kořen se hodí například do polévky jako kořenová zelenina.

PŮVOD, TIPY A ZAJÍMAVOSTI:

Libeček pravděpodobně pochází z jižní Evropy a dnes se běžně pěstuje v celém mírném pásmu. Zelené části rostliny obsahují vitamín C a velké množství silice, která podporuje chuť k jídlu. V lékařství se používá zejména kořenů a oddenků jako diuretika (působí močopudně). Ze všech částí rostliny lze připravit nálev, který působí proti revmatu a odstraňuje z těla odpadní látky. Libeček není vhodné konzumovat v těhotenství. Dříve se listy libečku dávaly do bot, aby osvěžily unavené nohy. V hostinci si pak ušlý poutník mohl dát osvěžující nápoj z libečku a řebříčku. Pěstoval se také v klášterních bylinných zahradách, kde nalezl uplatnění jak v kuchyni, v léčitelství, tak v domácích likérech.